Jak udržet historii Git čistou bez merge commitů
Autres actions
Ideální je použít stativ a nejdelší ohniskovou vzdálenost, kterou máte – ať už jde o teleobjektiv, nebo kompakt s velkým zoomem. Pokud fotíte mobilem bez optického zoomu, nezkoušejte digitální přiblížení, výsledek bude jen rozostřený šum. Místo toho foťte v plném rozlišení a Měsíc později ořízněte v počítači. Nezapomeňte vypnout automatické ostření na nekonečno – mnoho foťáků si s jasným objektem neporadí, takže přepněte na manuální ostření a doostřete pomocí lupy na displeji.
Nakonec si zapamatujte, že rebase není jediný nástroj. Existuje i git cherry-pick, který vybere konkrétní commit a aplikuje ho jinam. Použijte ho, když potřebujete přenést jednu opravu z jedné větve barvy stěn do obýváku druhé bez nutnosti větve. Ale pro běžnou práci – ať už jde o krátkodobou feature nebo dlouhodobou spolupráci – je rebase správnou volbou pro udržení historie rovné a srozumitelné. Vyhnete se tak grafům plným zákrutů a ušetříte si spoustu času při analýze změn.
Rozhodčí na hřišti nerozhoduje jen o faulu, ale také o tom, kdy hráč dostane žlutou či červenou kartu. Právě udělování karet bývá zdrojem nejčastějších chyb, které pak rozhodčí řeší v zákulisí a které mění průběh zápasu. Chybné napomenutí může zbytečně oslabit tým, vyvolat emoce na tribunách i mezi hráči. Proto je dobré vědět, kde chyby nejčastěji vznikají a jak se jim vyhnout.
Noční stolek bývá často přeplněný věcmi, které s nočním odpočinkem nemají nic společného. Sklenice vody, mobil, brýle, kniha, ale i účtenky nebo staré obaly. Pokud si chcete vytvořit místo, kde se večer skutečně začtete, musíte ho proměnit v malý čtecí koutek. Nejedná se o velký nábytek, ale o to, co na něm je a jak to tam je uspořádané.
Další častou chybou je přehlédnutí jasného faulu, který se odehrává mimo zorné pole. Rozhodčí se často soustředí na míč a sleduje jen hráče, který ho má, zatímco druhý hráč ho tahá za dres nebo ho drží. V ideálním případě by měl mít rozhodčí neustále pod kontrolou oba hráče, kteří se o míč perou, a pokud to nejde, měl by se spolehnout na zkušenost a předvídat. Místo toho, aby se snažil dohnat akci sprintem, je užitečné zaujmout pozici, ze které je vidět na oba hráče, a ne jen na míč. Tím se výrazně snižuje pravděpodobnost, že unikne důležitý faul.
Nakonec si dejte pozor na častou chybu: přesazení stínomilné rostliny na přímé slunce za účelem ‚otužení' je kontraproduktivní. Na rozdíl od zahradních rostlin, které si na ostré slunce postupně zvykají, pokojovky z tropů nemají dostatečnou regenerační schopnost. Jakmile se listy spálí, rostlina začne shazovat velkou část listů a může přijít o celý habitus. Místo experimentů raději respektujte přirozené nároky druhu a poskytněte mu stabilní podmínky. Pokud se chcete vyhnout zklamání, vybírejte rostliny podle světelných podmínek, které můžete reálně nabídnout – ne naopak.
Mezi další stínomilné krásky patří šípatka, filodendron a monstera. Všechny mají jedno společné – pocházejí z nižších pater pralesa. V bytě jim vyhovuje rozptýlené světlo, třeba dva až tři metry od okna orientovaného na jih nebo západ. Pokud je postavíte přímo na parapet, listy sice neuhynou okamžitě, ale ztratí svůj lesk a bude se na nich objevovat nevzhledné hnědé suché okraje. U monster se navíc může stát, že nové listy nebudou mít typické výřezy – jednoduše proto, že rostlina dostává příliš mnoho světla a nepotřebuje se chránit před přehřátím. Správná volba stanoviště je proto zásadní pro zachování krásného tvaru listů.
Nezapomeňte také na to, že čtecí koutek by měl být útulný. K tomu stačí malý kobereček pod stolek nebo měkká podložka pod lokty. Když si takto stolek uspořádáte, zjistíte, že večerní čtení je mnohem příjemnější a rychleji se dostanete do děje knihy. Bez zbytečného hledání a přehrabování si vytvoříte rituál, který vás připraví na spánek.
Při samotném focení mějte na paměti, že Měsíc se pohybuje rychleji, než se zdá. I při krátkém čase 1/250 s se může stát, že kvůli rotaci Země dostanete mírně rozmazaný okraj. Proto nastavte sériové snímání a vyberte z dávky tu nejostřejší. Vyzkoušejte i bracketing – tedy sérii snímků s různou expozicí – a následně je složte v editoru, abyste získali detaily jak ve světlech, tak ve stínech. Pro začátek stačí i pět snímků s krokem 1 EV.
Kromě rebase existuje i interaktivní rebase: git rebase -i HEAD~n, kde n je počet commitů, které chcete upravit. Tento příkaz vám umožní sloučit drobné opravy do jednoho commitu, přejmenovat zprávy nebo změnit pořadí commitů. Tým, který dodržuje pravidlo „jeden commit = jedna logická změna", tím získá přehlednou historii. Při code review pak kolegové vidí jen smysluplné kroky, ne pět „fix typo" commitů za sebou. Pomáhá to při hledání, který commit zavedl konkrétní chování.