Chraňte slepice před dravci a snižte ztráty v hejně
Autres actions
První linií obrany je pevný a vysoký plot. Drátěné pletivo by mělo být zapuštěné alespoň 30 centimetrů do země, aby se pod něj nedostaly kuny a lišky. U horního okraje přidejte vodorovný drát nebo elektrický ohradník, který zabrání šplhání po pletivu. U vstupu vždy zkontrolujte, zda se branka dobře zavírá a zda nemá mezery. Častou chybou je nechat otevřené dveře do kurníku i během dne, kdy jsou slepice venku.
Naučte děti sestavit talíř podle jednoduché šablony: polovina ovoce či zeleniny, čtvrtina bílkovin (sýr, jogurt, vejce, hummus) a čtvrtina přílohy (pečivo, cereálie, rýžové chlebíčky). Nemusí to být přesné – jde o princip. Dítě samo si vybere, co chce, ale vy mu nabídnete možnosti, které odpovídají šabloně. Vyhnete se tím situaci, kdy svačina obsahuje jen sladkou tyčinku a prázdné kalorie. Pokud dítě odmítá některou skupinu, nechte to být – příště zkuste jinou variantu, třeba kostičky sýra místo plátku.
Prevence je vždy levnější než řešení škod. Pravidelně kontrolujte okolí kurníku, odstraňujte hromady dřeva nebo kamení, které poskytují úkryt dravcům. Nenechávejte krmivo volně přístupné, protože láká nejen ptáky, ale i hlodavce, na které se dravci váží. Večer zavírejte slepice včas, nejlépe před setměním. Dodržujte stejný režim, aby si na něj slepice i dravci zvykli. Pokud máte možnost, pořiďte si kohouta – jeho ostražitost a hlasitý poplach dokáže hejno včas varovat a často odradí i menšího dravce.
Jak předejít typickým chybám, které ráno zdržují Nejčastější chybou je řešit svačiny až ráno a improvizovat. Pak chybí střídání, člověk sáhne po sladkém, a dítě se vzteká, že nechce to, co mu nabídnete. Druhou chybou je připravovat svačiny zcela bez dětí – pak nemají pocit odpovědnosti a ráno se nesoustředí. Třetí častou chybou je příliš složité balení, kdy krabičky mají mnoho přihrádek a otevírání trvá dlouho. Zvolte jednoduché krabičky, které dítě zvládne otevřít samo, a naučte ho, co kam patří.
První jízda bez postranních koleček je pro dítě velký krok, ale ne každý den je ten správný. Klíčové je poznat moment, kdy dítě zvládá rovnováhu, má dostatek síly a hlavně chce. Pokud začnete příliš brzy, může to skončit pádem a zbytečným strachem. Naopak přílišné odkládání může dítě připravit o radost z objevování.
Pokud chováte slepice ve volném výběhu bez střechy, počítejte s rizikem útoku z výšky. Jestřáb nebo káně si vybírají osamocené jedince a útočí rychle. Řešením je částečné zastřešení výběhu, které ptákům znemožní přímý útok. Stačí natažené sítě nebo pruhy textilie ve výšce alespoň dvou metrů. Další možností je umístit do výběhu keře a nižší stromy, kam se slepice stáhnou, když spatří stín nad hlavou.
Druhý častý problém je vlhkost. V otevřeném prostoru se pot a voda rychle srážejí na stěnách, takže po každém saunování musíte místnost vytopit do sucha a nechat ji vyvětrat. Jinak vám během pár týdnů začnou plesnivět podlaha i rohy. Použijte proto podlahu z dlažby nebo betonu a na stěny dejte folii s přesahem, aby se voda nedostala do konstrukce. Polévejte kameny jen po malých dávkách, ať nevytvoříte příliš mnoho páry najednou — to je nejrychlejší cesta k zatopení místnosti.
Na co si dát pozor, když topíte bez pevné kabiny Největší chyba bývá přecenění výkonu topení. V otevřeném prostoru se teplo rychle ztrácí, takže běžná kamna na dřevo nestačí. Ideální jsou kamna s velkým výměníkem, která ohřejí i kameny na polévání. Pokud použijete elektrické topidlo, potřebujete výkon aspoň 6–8 kW na prostor do deseti metrů čtverečních. Vždy ale počítejte s tepelnými ztrátami — pokud je místnost průchozí nebo má okna, přidejte výkon. A nikdy nezapomínejte na větrání: sauna bez kabiny má být horká, ale ne vzduchotěsná.
Každý chovatel drůbeže se dříve či později setká s útokem dravce. Liška, kuna, jestřáb nebo toulavý pes dokážou během jediné noci zdecimovat celé hejno. Nejde jen o ztrátu masa či vajec, ale také o stres, který u přeživších slepic způsobí pokles snášky a zvýšenou náchylnost k nemocem. Základem ochrany je kombinace pevného výběhu, promyšleného režimu a každodenní obchůzky. Největší chybou bývá spoléhání na jeden prvek, například na vysoký plot, zatímco dravci se dostanou podhrabáním nebo shora.
Ranní shon umí rozhodit celý den. Když děti čekají na svačinu a vy zároveň balíte tašky, kontrolujete úkoly a hledáte boty, je klid spíš přáním než realitou. Přitom stačí změnit pár zvyků a svačiny se stanou rychlou, společnou činností, která ráno zklidní, ne naštve. Klíčem je zapojit děti do přípravy – ne jako pomocníky, kteří překážejí, ale jako spolupracovníky, kteří mají svůj úkol.